Rozhovor s P. Markem Dundou

ROZHOVOR S OTCEM MARKEM DUNDOU

P. Marek Dunda, doktor teologie z Valče, * 8.1.1969 v Třebíči, vysvěcen 1994.

Sloužil u sv. Mikuláše ve Znojmě v roce 1995-1996.

Nyní slouží ve: Vranově nad Dyjí ,Štítarech, Lančově a v Olbramkostele.




1. CO VÁS BAVÍ?

Dá se říct všechno, všechno dobré.

2. JAKÉ MÁTE ZÁLIBY?

Dříve jsem mýval zálib velkou spoustu, ale postupně jak jsem se začal více a více věnovat těm kněžským radostem, tak mi z těch zálib zbylo jenom řízení auta.

Například jaké záliby?

Hodně jsem fotil, hrával jsem pink-ponk, věnoval jsem se třeba vycházkám do lesa, věnoval jsem se dětem, různým jiným sportům.

3. LETOS JSTE OSLAVIL 40. NAROZENINY. CO SE VÁM NANICH NEJVÍCE LÍBILO?

Že mne mnozí překvapili tím, že si toho všimli. A chtěli mi nějakým způsobem udělat radost, tak to se mi na tom nejvíce líbilo.

A těch nebylo zrovna nejmíň nebo ano?

Těch bylo právě spousta, a to mě mile překvapilo.

4. JAK VÁS NAPADLO ZALOŽIT FATYM?

To přišel otec Pavel Zahradníček a říkal, že pan generální vikář, hledá kněze kteří by byli ochotni jít do týmové fary. A otec Pavel zahradníček se mě ptal, jestli s ním do toho nepůjdu.Tak jsem řekl ano a tím vlastně když jsme se nahlásili, tak už se to rozběhlo,že byl založen pak FATYM.

A to jste nad tím nijak zvlášť nepřemýšlel?

My jsme to nahlásili generálnímu vikáři a už jsme to nechali na něm, protože je náš představený, jak rozhodne a když představený něco rozhodne, tak v tom vidím Boží vůli.

5. KDY JSTE POPRVÉ ZATOUŽIL BÝT KNĚZEM?

Asi v 7 letech.

Co vás k tomu vedlo?

Ministroval jsem,bavilo mě to, věděl jsem, jak zbožně žije kněz v naší farnosti,chodíval jsem na faru a to všechno mě povzbuzovalo k tomu abych o tomhle přemýšlel.

A přemýšlel jste nad tím celibátem, že třeba nemůžete být dědečkem?

Tak to víš, že jsem nad tím přemýšlel, než jsem se rozhodl, že tím knězem skutečně budu.A když jsem se rozhodl, tak dnes vidím, že toto je správná cesta pro mě a nezdá se mi, že bych byl nějak zvlášť ochuzen, protože těch dětí dokonce i „vnoučat“, sice nejsou moje, ale jsou tady okolo, těch je pořád dost a dost.

6. KAM JEZDÍTE NEJRADĚJI?

No nejraději jezdím do mých farností tady v okolí a když už to má být někam jinam tak nejraději jezdím do Severních Čech.

A mimo republiku?

Jednoznačně ŘÍM.

7. S JAKOU OSOBNOSTÍ SE TOUŽÍTE SETKAT?

S jakou osobností se toužím setkat? Velice se toužím setkat s pánem Ježíšem. A z těch svatých, tak bych se rád setkal např. S Janem Boskem, Maxmiliánem Kolbem,s Pannou Marií. A z těch nesvatých, tak bych se rád setkal s Janem Bulem o kterém si myslím, že časem za svatého prohlášený může být.

8. JAKÝ VERŠ V BIBLI MÁTE NEJRADĚJI?

Já jich mám víc. Vůbec ze všeho nejradši mám verš z listů Římánůn 8. kapitola: Těm kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému.

Pak moc rád mám Matouš 6,33: Hledejte nejprve Boží králoství. Pak verš Filipanům 4,4: Radujte se Pánu vždycky, opakuji radujte se.

9. CHTĚL JSTE NĚKDY OPUSTIT MÍSTO FARÁŘE?

ÁÁÁ to NÉÉÉ!

10. VE KTERÝCH FARNOSTECH JSTE UŽ SLOUŽIL?

Jako jáhen jsem začínal ve farnosti Přimětice, pak jsem sloužil u sv. Mikuláše od sv. Mikuláše jsem jezdil do farnosti Mašovice, Popice, Konice, Havraníky, Šatov, Hnánice. Pak jsem byl vysvěcen na kněze a to jsem sloužil ve farnosti Hostěradice jako kaplan a měl jsem na starost farnost Prosiměřice. Pak jsem byl poslán do Břeclavi, kde se zrovna dostavoval kostel,pak jsem byl poslán do farnosti Velké Meziřičí a staral jsem se ještě o farnost Vsetín a Bory.A odtud jsem byl poslán do Varnova nad Dyjí a taky samozřejmě do Štítar. Jsem tady tedy na 6. místě.

Jste tu spokojen?

Ano, nad míru.

11. JAK VZPOMÍNÁTE NA DĚTSVÍ?

Velmi rád. Byly to krásné chvíle.

Proč?

Měl jsem to štěstí, že jsem měl partu kamarádů a s klukama jsme pořád někde něco podnikali.Chodili jsme na vycházky do lesa, pouštěli jsme lodičky, stavěli jsme si přehrady, chodili jsme stanovat, hrály jsme různé hry, chodili jsme na různá dobrodružství např. lovit potkány.

Hodně jsme jezdili na kolách, měli jsme dokonce dvojkolo.

Chodili jste aji za holkama?

Za holkama? NE! To jste byli zvláštní kluci. Normální kluci.

12. MŮŽETE NÁM ŘÍCT NĚJAKOU VESELOU HISTORKU?

Ano.

„Chvíle mlčení“ Jakou? „ Chvíle mlčení“

Otče nestyďte se, podělte se s námi!!

Veselou historku? Veselou historku?

No ano! My bychom rády slyšely tu historku!

Např.Když jsme chodili na základní školu.Tak jsme během výletu společně s naší třídou, hráli hru na : NEJSEM MOROUS!

A jako kluci jsme se dostali do různých situací co zrovna nebyli moc jednoduché a vždycky jsem u těch situací zopakovali „ nejsem morous“ např. Spolužák skočil do lodičky a neviděl, že je na dně voda a tak si nabral do bot.V tu chvíli už měl na jazyku, že by se málem rozčílil, ale řekl „ nejsem morous.“A pan učitel co byl s námi tak do toho taky někdy vztoupil. Jseš morous, nejseš morous. Jeden spolužách nesl kotlík ve kterém byl guláš a ten mu spadl na vajíčka, tak šel za panem učitelem a říká mu : „ Pane učiteli já jsem rozbil ty vajíčka“, ale nejsem morous.

13. PROČ JSTE SE NIKDY NEROZHODL JÍT DO ŘÁDU?

Necítím v tom povolání! Já se cítím jako kněz NEŘÁD.

14. JAK SE DÍVÁTE NA JAKEKOLI ŘEHOLNICKÉ SPOLEČENSTVÍ?

Mám je ve velké úctě,a obdivuji to jak jsou zasvěceni Pánu Bohu.

Ale to vy jste taky, ne?

Ano, ale oni jsou ještě zvláštním způsobem víc zasvěceni než já.

A to vás nepřitahuje?

To mě vede k tomu, že to obdivuji, ale nepřitahuje.

15. JAK DLOUHO JSTE KNĚZEM A JAK DLOUHO PŮSOBÍTE VE FATYMU?

Knězem jsem od roku 1994 od 18.6. a ve FATYMu jsem téměř už 13 let.

Co byste zdělil našim čtenářům?

Chci je povzbudit, ať v sobě stále upevňují vše co je dobré.

A ať vždy zůstavají, protože s Boží pomocí, všechno dotáhneme až k vysněnému cíli.

Ptaly se LuRuTer, Sifinka-silvik, DaTerFa