Kázání o sv. Scholastice (10. 2. 2009)

            Svatá Scholastika se narodila v Nurii (Norcia) ve střední Itálii kolem roku 480. Následovala svého bratra sv. Benedikta a vstoupila do kláštera na úpatí Monte Cassina.

            Z dopisu o životě a době Italských otců od sv. Řehoře Velikého – papeže: Scholastika, sestra svatého Benedikta, už od dětství zasvěcená Všemohoucímu Bohu chodila jednou za rok za bratrem. Jednou v roce přišla jako obvykle a její ctihodný bratr za ní přišel se svými učedníky. Celý den strávili ve chválách Božích a ve svatých rozhovorech. Když se už začalo stmívat – společně pojedli. A protože se mezitím během jejich zbožné besedy připozdilo, svatá řeholnice požádala Benedikta: ,,Prosím Tě, neopouštěj mě této noci a porozprávějme si až do rána o radostech života v nebi.“ On jí odpověděl: ,,Co to povídáš sestro? Nemohu přece v žádném případě v noci zůstat mimo svou celu.“ Když tedy ctihodná sestra uslyšela zápornou dopověď, položila sepjaté ruce na stůl, sklonila hlavu do dlaní a začala se modlit k Všemohoucímu Pánu. A když hlavu znovu zdvihla,  strhla se mohutná bouře s hromy a blesky, takže Benedikt ani bratři, kteří ho doprovázeli nemohli vykročit z místa na kterém společně seděli. Tu začal Boží muž smutně naříkat a řekl: ,,Bůh Ti buď milostiv! Sestro, cos to provedla?“ Na to ona odpověděla: ,,Ale prosila jsem Tě, ale Ty jsi mi nechtěl vyhovět. Prosila jsem proto svého Boha a Ten mě vyslyšel.“ Teď si jdi, můžeš-li, rozluč se se mnou a vrať se do kláštera. A tak ten, který tam nechtěl zůstat dobrovolně, zůstal nedobrovolně a tak se stalo, že probděli spolu celou noc a vzájemně se posilovali zbožnou rozmluvou o duchovním životě.

           Není divu, že žena zmohla víc než muž. Vždyť přece Bůh je láska. A jak říká Jan: ,,A tak bylo na místě správném, že ona dokázala víc, protože víc milovala.“ Ale když po třech dnech muž stál ve své cele a pozdvihl oči k nebi, spatřil, jak duše jeho sestry vychází z jejího těla v podobě holubice a vchází do skrytého nebe. Zaradoval se nad její velikou slávou, hymny a chvalozpěvy vzdával chválu Všemohoucímu Bohu a poslal spolubratry, aby přinesli její tělo do kláštera a pochovali ji do hrobu, který měl připravený pro sebe. A tak se stalo, že ti kdo byli vždycky jedna duše nerozdělil ani hrob.

(kázal jáhen František Řezníček)